Hřebíček vonný je koření, které se v různých kulturách používá již po staletí pro své léčivé a kulinářské vlastnosti. Pochází ze sušených květních pupenů hřebíčkovce, který pochází z Indonésie, ale dnes se pěstuje v mnoha dalších částech světa, včetně Indie, Srí Lanky a Madagaskaru.
Hřebíček je známý svou teplou, kořeněnou a mírně nasládlou vůní, díky níž je oblíbenou volbou pro vytvoření útulné a příjemné atmosféry. Často se používá v difuzérech, vonných svíčkách a pokojových sprejích, aby dodal každému prostoru nádech tepla a pohodlí. Předpokládá se, že její vůně má také uklidňující účinek na mysl a tělo, což z ní činí užitečný nástroj pro uvolnění stresu a relaxaci.
Hřebíčkový olej obsahuje sloučeninu zvanou eugenol, u které bylo zjištěno, že má znecitlivující účinek na nervy, které přenášejí signály bolesti. Používá se také lokálně ke zmírnění bolesti svalů a kloubů, bolestí hlavy a menstruačních křečí.
Hřebíček má také antimikrobiální vlastnosti, díky nimž je účinný proti bakteriím, virům a plísním. Proto se často používá jako přírodní prostředek proti různým infekcím, včetně infekcí zubů, dýchacích cest a kůže. Může se používat lokálně, jako ústní voda nebo jako složka různých bylinných přípravků.
Kromě léčivých vlastností je hřebíček také oblíbeným kořením v kuchyni. Běžně se používá do sladkých i slaných pokrmů, například do koláčů, kompotů, šunky a indického kari. Hřebíček má teplou, sladkou a mírně nahořklou chuť, která mnoha pokrmům dodává hloubku a komplexnost. Je také běžnou složkou čaje Chai, který je oblíbeným nápojem v Asii.
Hřebíček je obecně bezpečný, pokud se užívá v mírném množství, ale při užívání velkých dávek nebo po delší dobu může mít některé vedlejší účinky. Zejména hřebíčkový olej může být při požití velkého množství toxický a může způsobit nevolnost, zvracení a další zažívací potíže. Neměly by ho užívat těhotné ženy ani osoby s poruchami krvácení, protože může zvýšit riziko krvácení.