Ačkoli tradice označování ztraceného zubu mají kultury po celém světě, zoubková víla Zuběnka nazývaná občas i Zubnička nebo Zubilka je poměrně nový mýtus. Různé národy od Asie po Střední Ameriku mají ve zvyku nechávat ztracený zub jako oběť nějakému zvířeti výměnou za nový a zdravý. Historici se domnívají, že zubní víla v západním světě mohla být inspirována touto tradicí v kombinaci s evropským folklórem o dobrých vílách, které dávají dárky nebo plní všelijaká přání.
Ačkoli první písemná zmínka o víle Zuběnce pochází ze stejnojmenné dětské hry ze 30. let 20 století, postava se stala všudypřítomnou až po polovině 20. století, čemuž napomohla prosperující ekonomika, obnovená romantizace dětství a popularita dobrých víl v médiích, například ve filmech společnosti Disney.
Z průzkumu vyplývá, že v mnoha rodinách je první zub, který dítě ztratí, důvodem ke zvláštní oslavě a zvláštní odměně. Průměrná odměna za tento zub činí 50,- Kč ve formě oblíbené kovové padesátikoruny. U některých rodičů však vynakládání velkých prostředků na oslavu ztráty významného zubu vytváří očekávání, která mohou být v budoucnu obtížně splnitelná.
Zoubková víla nevyžaduje tak složité přípravy jako Ježíšek nebo velikonoční zajíček, ale je mnohem častějším návštěvníkem, alespoň v období mezi 6. až 12. rokem života, kdy se ztrácejí mléčné zuby a rostou zuby dospělé. Tradice, jako je zubní víla, mohou přispět k trvalému posílení pouta mezi rodiči a dětmi. Vytváříte tím paměťovou banku dítěte s hřejivými vzpomínkami na dospívání.
Pro rodiče více než jednoho dítěte se mohou léta zoubkové víly nekonečně protáhnout, ale i jedináčci mohou vyžadovat spoustu energie. Od ztráty zubů u dětí k tomu, aby rodiče ztratili nervy, může být jen krátká cesta.
Martina dává svým šestiletým a osmiletým dětem za každý zub stokorunu, ale pokaždé bankovky skládá do jiných tvarů, jako třeba králíka, když její nejstarší dcera ztratila zub kolem Velikonoc. Její děti to milují a pamatují si konkrétní zvířátka ještě dlouho poté, co zubní víla přišla a odešla. Martina si někdy přeje, aby se k tak pracné tradici nepřipoutala – zejména "v jedenáct večer, když zápasím se skládáním," říká. Přesto Martina plánuje pokračovat v umění origami i pro své nejmladší dítě, kterému jsou nyní tři roky.
Když syn Jakub přišel o zub na rodinném výletě do Českého ráje, zapomněla Simona ve všech těch dodatečných nárocích spojených s cestováním na zoubkovou vílu. Zmeškané vyzvednutí zoubku vysvětlila improvizovaným příběhem o místním sběrateli zubů v Prachově, "zubním skalním Hejkalovi", ze kterého má dlouho víla strach. Příští noc mu zub vyměnila za patřičnou odměnu.
K čemu je víla Zuběnka?
Víla Zuběnka se z postavy v jedné malé, jinak zapomenuté hře stala celosvětovým maskotem dětské radosti i zubního zdraví. Ale proč? Co chce zoubková víla od zubů našich dětí a co chceme my od ní?
Dětské zoubky jsou jedinečným zbožím v tom, že nabídka a poptávka jsou vždy nějakým způsobem dokonale vyrovnané; zoubková víla jich koupí přesně tolik, kolik je k dispozici. Rodiče si v průběhu let vymýšleli nejrůznější vysvětlení, co s nimi dělá. Jak se dá očekávat od dětského příběhu o opadavých částech těla, jsou tato vysvětlení zvláštní směsicí rozmarů a grotesky.
Někteří rodiče, a to i zubaři využívají vílu Zuběnku k tomu, aby u dětí podpořili správné zubní návyky. Častým doplňkem mytologie je, že víla chce jen zuby ve výborném stavu a za zuby s kazy vyplácí méně. Někteří rodiče také dětem říkají, že zoubková víla se nemůže orientovat v nepořádku v pokoji, aby doručila svou výplatu.
V některých domácích příbězích víla používá vyřazené zuby na klávesy klavíru nebo je vkládá do úst novorozenců. Podle jiných víla potřebuje zuby pro vědecký výzkum.
Někteří rodiče si chtějí nechat na památku první mléčný zub svého dítěte. Pro tyto účely jsou různé krabičky a pouzdra, ze dřeva, kovu, plastu i látky. Krabička pro mléčné zoubky může být v dospělosti milou vzpomínkou na dětská léta.
Samozřejmě ne všechny děti považují představu skřítka, který sbírá zuby, za roztomilou. Dcery od Jany píšou zoubkové víle vzkazy, ve kterých ji žádají, aby jim zuby nechala spolu s mincí, kterou jim dává. "Obvykle si je nechávají v malé speciální krabičce," říká Jana".